Po úspešném zdolaní výzvy 32vB 2018 a Lysohoři 2019 s celkem 135 výstupy, přišel rok 2020 a jasná volba zdolat také – 32vB 2020. Rozhodl jsem se urobiť z celoroční výzvy, výzvu zimní. Po návratu z novoroční Lysé hory, mě velmi potěšil seznam pro tento rok. Lysou horu jsem měl za sebou a takže zbývalo už jen 31 vrcholů. Potešili mě hlavně vrcholy v Polsku.

Dny nějak ubíhaly a já jsem měl stále zdolanou jen Lysou horu. Konečně ale přišel den, kdy jsem měl dostatek času! Ten den jsem přešel od Radhoště po Malou Stolovou. Magurku jsem už z nedostatku času nestihnul. Začal jsem uvažovat, zda nebude lepší počkat na jaro, když jsem se zrovna brodil hlubokým sněhem pod Kněhyní. Doma jsem už ale tyto negativní myšlenky neměl a hned na druhý den padl Smrk a Malý Smrk. Dva dny v horách v nádherném počasí.

Zpětně můžu říct,  že to byla nejkrásnější túra této výzvy.

To jsem ještě netušil, že to nejkrásnější příjde za týden na Malinowské skále a Baranie gore. Byl to dokonalý den! Zpětně můžu říct,  že to byla nejkrásnější túra této výzvy. Poprvé v této oblasti, nádherné počasí, super výhledy a trochu stresu v zamrznuté traverzi pod vrcholem Baranej gory. Jeden z nejkrasnějších dnů v horách, které jsem zažil! Dodalo mi to obrovskou dávku energie.

 

Škoda, že na druhý den mi to vůbec nesedly vrcholy  Kobylanka a Malchor. Možná to bylo počasím, těžkými nohami, anebo mokrým sněhem. Ale i takové dny musí přijít. Znáte to taky? O pár dní později jsem si to vynahradil na Javorovém a Ropici. Skvělý pocit v horách, krásné počasí, čerstvý sníh a nikde nikdo. Naprostý balzám na duši! Dříve, či později jsem musel zdolat Magurku. Tam sa mi vůbec nechtělo! Je to takový kopec bez výhledů. I proto jsem rád za tuto výzvu, protože by jsem se tam asi nikdy dobrovolně nevydalJ. Nakonec to byla pěkná túra, tedy až na přeplněné Pustevny.

Po delší době jsem se poslední lednový víkend ocitl na Slovensku a chtěl jsem zdolat tři vrcholy na slovensko-polském hřebeni. Znám to tam jako svoje boty, protože jsem tam vyrůstal. Počítal jsem s neprešlapaným hlubokým sněhem, protože turistická značka tam je už dávno zrušená. Na moje překvapení, to ale bylo celé prošlapané! Úžasná inverze jen umocňovala dalšé skvělý den v horách. Při návratu ze Slovenska jsem si odskočil ještě z Bumbálky na Vysokou. Nikdy jsem tam předtím nebyl a byl to velmi příjemná procházka. Ještě jsem si prohlídl oba prameny Bečvy a začal jsem myslet na pomalu blížící se konec výzvy. V hlavě jsem měl naplánované zdolaní posledních devití vrcholů během týdne.

Človek míní, zdraví mění. Ještě v ten večer mi vystavil stopku můj žaludek a potom i hlava. Boly z toho dva týdny odstávky od výzvy. Do ničeho se mi nechtělo! Později jsem se nějak přinutil jít aspoň na Ondřejník a Velký Javorník, a to mě opravdz nakoplo. Hned jsem naplánoval s kamarády výlet na Babiu horu. Velmi jsem se tešil na tento kopec. V roce 2018 mi přirostl k srdci, a chtěl jsem ho zdolat i v zimě. Pro jistotu jsme přibalili i snežnice, a vyrazili sme. Všude bylo jarní počasí. Jen na Oravě byl úplně jiný svět a zima byla i v dolině. Snežnice jsme nakonec nepotřebovali, luxusně vyšlapaný chodník, výhled od Tater po Praděd a brutální vítr na vrchole. Zažil jsem daší krásny turistický den.

Byl jsem totálně K.O!

Jarní počasí se během týdne změnilo na zimní, na horách napadlo dost nového sněhu a dorazil vítr. I přesto jsem se rozhodl zdolat Ostrý a Slavíč. A byl to nejtěžší den této výzvy! Husté snežení, silný vítr, čerstvý sníh, mlha. Hlavně Slavíč mě velmi vyčerpal. Místy jsem šel po pás ve snehu a co jsem vyšlapal, vítr hned zavál.  Hlavně jsem nemyslel na zpáteční cestu k autu v tom hnusu. Hlava dolu, a hůlky jsem jen tahal za sebou. Byl jsem totálně K.O! Cestou domů z Tyry, jsem už zase začal plánovat zdolaní posledních 6 vrcholů.

Ten den jsem si stihl půjčit sněžnice, doma jsem si oddychl, dobře se vyspal a ráno o půl osmé jsem už byl v Horní Lomné. Nikam jsem nespěchal, užíval jsem si tento den naplno. Hřebenovka byla nepřošlapaná, byl hluboký sníh a kromě Muřiňkova vrchu, nikde nikdo. Až mezi Čuboňovým a Malým Polomem jsem potkal tři lidi a za Malým Polomem ještě další dva. Dokonalé vyčistění hlavy. A to už jsem byl na 32. vrchole- Nad Kršlí  a já si mohl zakřičet- MÁM TO!!!

Absolutní spokojenost! Sedl jsem si do sněhu, vychutnával si tento pocit a to líbezné ticho v horách. Tato zimní výzva stála za to! Možná si to zopakuji i najaře, bez sněhu a po suché zemi. Hory jsou od malička mou zálibou, a díky této výzvě jsem navštívil další, mnou nenavštívené vrcholy. Jsem za to velmi rád.  

 

HORÁM ZDAR!

 

Patrik S.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Prosím, vyplňte toto pole.
Prosím, vyplňte toto pole.
Zadejte prosím platnou e-mailovou adresu.
Chcete-li pokračovat, musíte souhlasit s podmínkami

Menu